Jan Hus a Alexander Dubček - tragické postavy české a československé historie

Žili v jiných dobách, přesto měli mnoho věcí společných. Snažili se reformovat tehdejší systém, sami však byli jeho součástí a naivně diskutovali s mocipány o víře (náboženství) nebo o komunistické ideologii. Na to doplatili. 

Jan Hus byl katolický kněz, který kritizoval tehdejší neduhy katolické církve a chtěl ji reformovat. 
Alexander Dubček byl komunista, od ledna 1968 dokonce prvním tajemníkem komunistické strany Československa. Tím začalo tzv. Pražské jaro, období snahy o tzv. komunismus s lidskou tváří. 

Kukaččí hnízdo

V kukaččím hnízdě se hlavní postava hádá s úchylným vedením psychiatrické léčebny, až jeho mozek násilím operují a udělají z něj lidskou trosku, která již odpor neprojevuje. Končí kniha a film tragicky? Kdepak milí čtenáři. V závěru knihy a filmu jiná postava rozbije skleněné dveře a z blázince odejde. Poučení: se zlými mocipány nemá smysl diskutovat, je třeba je svrhnout anebo, když to nejde, před nimi utéci. 

Jan Hus a Alexander Dubček

Jan Hus jel do Kostnice, aby tam diskutoval o svých názorech. Na koncilu s ním však nikdo nediskutoval, byl jen nucen své názory odvolat. To neudělal a církev a katolické mocnosti Mistra Jana Husa nechaly upálit. České země však neobsadily. Král Václav IV byl celkem slabý král, snahu o reformy potlačit nedovedl, ani provést minimální nutné reformy a vzniklo husitství, které nemělo až tak moc společného s Husovými ideály a na mnoho let velmi uškodilo českým zemím. 
Uvědomělý soudruh RSDr. Alexander Dubček byl dostatečně opatrný a se Sověty pod vedením Brežněva nejel jednat do Moskvy, ale pouze do hraničního přechodu v Čiernej nad Tisou. Tam se s nimi nedohodl, situace se ale naoko uklidnila a Sověti si pro něj za podpory vojenské intervence dojeli a doletěli. Výsledkem bylo něco strašného pro - až na pár skalních komunistů - skoro všechny obyvatele Československa: Sověti nás následujících 30 let okupovali a došlo k tzv. normalizaci.

Hus i Dubček to mysleli dobře nebo si alespoň mysleli, že to myslí dobře, ale výsledek jejich reformních snah byl pro ně osobně i pro české země katastrofální. Tím je nijak zvlášť neodsuzuji a uznávám, že měli i pozitivní vliv na budoucnost českých zemích. Třeba jen pro to, že některé lidi, kteří si to možná neuvědomovali, upozornili na nutnost reforem. Navíc, v roce 1968 došlo k politickému uvolnění a až do podzimu roku 1969 jsme mohli celkem volně cestovat na západ. 
Jan Hus i Alexander Dubček byli tak trochu showmani a byli u části lidu populární. Pamatuji si, jak v roce 1968 v Mladém světě byla fotka Dubčeka, jak v Podolí skáče do vody z desetimetrové věže. Některým lidem se to asi líbilo. 
Osobně jsem Dubčeka rád neměl. Považoval jsem jej za komunistického šaška a tajtrlíka. V komunismus s lidskou tváří jsem nevěřil. Bylo to něco jako poloviční panna. Poloviční panny možná existují, ale když se to provede dobře, tak maximálně pár minut. Dubček však chtěl asi upřímně ten komunismus s lidskou tváří na dlouhou dobu, ale jako kovaný komunita stále jako "diktaturu proletariátu pod vedením komunistické strany". Když se jej později v Itálii zeptali, zda je pravda, že připravovali zřídit koncentrační tábory pro lidi, kteří by se proti komunismu bouřili a reformy by chtěli dotáhnout dál a ukončit vládu komunistů, tak řekl, že to není pravda. Nic (zatím) nepřipravovali, jen o tom uvažovali. To je síla. Dubček prostě byl kovaný komunista. 
Tehdy koloval v Českých zemích (nevím zda i na Slovensku) vtip, jaký je rozdíl mezi Alexandrem Dubčekem a socialistickým Chilským prezidentem Salvatorem Allendem? Správná odpověď byla: Dubček zapomněl, že Sověti jsou blízko a Allende, že jsou daleko. Přesně tak, mocipánům jde především o moc a ne o víru nebo ideje a ve své blízkosti ji prosazují (mocensky) snadněji než tisíce kilometrů daleko. 
Na západě byl Dubček po roce 1968 pár let celkem populární. Na jednom setkání matematiků v létě v roce 1969 (to se dalo ještě snadno vyjíždět na západ, až do listopadu toho roku) v Anglii u skleničky vína jeden ze zápaďáků zmínil, že Dubček byl pozitivní postava. S tím jsem nesouhlasil a řekl, že Dubček byl hlupák nebo agent Moskvy (po roce 1968 to bylo v Československu politicky horší než před tím). Na to mi někdo řekl, že pak bychom mohli říci, že Salvator Allende byl hlupák nebo agent CIA. :-) Allende jistě agent CIA nebyl. Dubček asi také vědomě nebyl agent Moskvy, ale nevím, co by si Dubček vybral, kdyby měl volbu mezi tím žít nadále v područí Moskvy anebo svržení komunismu a přechod na kapitalismus, jaký byl tehdy třeba v Rakousku nebo Německu. Asi by se mezi těmito extrémy rozhodnout nechtěl. Obávám se však, že kdyby se rozhodnout musel, tak by zůstal nadále v područí Sovětského svazu. 
Katolická církev se reformovat nenechala. Extrémy, jako prodávání odpustků, však časem skončily a k mírným reformám došlo až ve dvacátém století, například během Druhého vatikánského koncilu. Vznikly však různé protestantské církve. Mně se například celkem líbí kalvinismus. Věřící však nejsem, jsem agnostik. Kalvín však jako základ své reformy nepoužíval tolik bibli, ale především díla stoika Seneky, především Dopisy Luciliovi, ve kterých Seneca vysvětluje své morální a etické zásady: stručně řečeno pracuj a dobře žij. Švýcaři říkají: Bůh pomůže každému, kdo si pomůže sám. Kalvinismus měl pozitivní vliv na rozvoj kapitalismu, kde nejde ani tak o mamon, ale především o pokrok ve světě. Kromě tvrdé práce Kalvinisti museli také být spolehliví atd. Toto Kalvinisty dělalo spolehlivými obchodními partnery, což jen zesilovalo jejich úspěchy. Kalvinistům tedy nešlo a nejde tolik o náboženské obřady a dogmata, ale o to věřit v něco vyššího a rozumně a čestně žít. 
Komunismus (tj. diktatura proletariátu pod vedením komunistické strany) rozumně reformovat nejde. Skoro všude až na Kubu a Severní Koreu komunizmus zkrachoval. Politická praxe v některých západoevropských zemích v 60. až 80 letech minulého století měla jisté prvky socialismu, sociálního cítění (podpora slabších) a tato praxe byla celkem úspěšná. Než se začala prosazovat zvrhlá verze levicového liberalismu, někdy nazývaná neomarxismem, a jsem moc zvědav, jak to s EU pod silným vlivem neomarxistů dopadne. 
Zvláštním případem je Čínská lidová republika. Komunistická strana je tam u moci. Praxe je však jakási směs mezi kapitalismem a vládou komunistů. Čína byla vždy zvláštní země. Pozoruhodné na ní je, že nikdy ve své většině nevěřili v Boha. Morální normy a pravidla, která každá dlouhodobě prosperující společnost nutně potřebuje, Číňanům nedávalo náboženství, ale filosofie Konfucia.
Přeji všem moc pěkný sváteční den.