Blogy pana Větvičky jsem hltal. Ty cestovací a žrádelný doslova a doobrázku. Měl jsem rád specifický humor a tah k tématu v blozích o politice a společnosti. Ale pak mě to přestávalo bavit a přišlo mi, že už nečtu nic nového, nic překvapivého, už mi tam chybělo to napětí z pointy jako dřív. A když mi začalo vadit, že téma mě neoslovilo a v diskusích se opakovaly pochvalní smajlíci, aniž by někdo řekl proč, prostě protože Větva, přestal jsem jeho blogy vyhledávat. Vím, že to není vina blogera, ale moje volba. Využiji jen této diskuse jako souhlas s názorem pana Chudáčka, sorry jako.

Můj vývoj vztahu k blogům pana Větvičky byl o něco delší a složitější. Nejprve mne zarazila forma - jazyk, dialekt, či hatmatilka - kterou používá. Jako slušně vychovanému, dobrému, inteligentnímu, vzdělanému, spořádanému, slušnému atd. člověku se mi ta forma nelíbila. Pak mi došlo, že obsahově ty jeho blogy nejsou tak špatné a že je vlastně inteligentní člověk, který ukazuje na chyby ve společnosti, jak v politice tak vlastně i v myšleni lidí. Za to mu dávám obrovský plus. Také se mi líbily jeho fotoblogy např. o Ukrajině, kde ukazuje, že i tam se dá žít dobře a šťastně. Bojovat proti předsudkům v politice a kdekoliv jinde je nesmírně záslužná věc. Z jeho blogů také vyzařuje zdravý rozum. Tedy ještě jedno velké plus.

Pak mne stejně jako Vás přestávalo u něj bavit číst stále o tomtéž, psané stále stejným stylem. Po kritice něčeho by měla následovat oprava, návrh oprav nebo alespoň hledání jak věc opravit. U něj ani to hledání nevidím. To není kritika, jen konstatování faktu.

Nejsem kuřák a nikdy jsem nekouřil, kouření mi vadilo a musel jsem v něm někdy žít. Naštěstí ne doma, ale v dětství v šachovém klubu, na fakultě MFF-UK na večerních odborných seminářích a na pracovních poradách. Pak v Nizozemsku během pracovních porad atd. V Nizozemsku naštěstí kouření ve veřejných budovách, na pracovištích, v restauracích (až na výjimky na terasách) je teď zakázáno. Šlo to až z jednoho extrému do opačného extrému.

Podobně je to s nadměrnou spotřebou alkoholu. Ta se mi také nelíbí, pravidelně si však dám k jídlu sklenku vína. Kouření i spotřeba alkoholu je osobní věc každého člověka, pokud tím neškodí jiným a jiné tím neotravuje. V blozích pana Větvičky se mi však zdá, že je proti zákazům kouření v restauracích a veřejných budovách a oslavuje spotřebu alkoholu.

Ta jeho hatmatilka, obhajoba kouření, tučného jídla a spotřeby alkoholu se mnohým líbí mně však ne.

Myslím, že jemu jde spíše o to, aby lidé mohli svobodně jíst, kouřit, požívat alkohol. Nevnímám to jako propagaci nezdravého způsobu života, ale jen jako obhajobu svobody v těchto věcech.