Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

J12a35r58a 26R25a30n53k

4. 2. 2015 20:59

:-)R^kdo by to tusil?

2 0
možnosti
Foto

Díky za návštěvu a komentář k článku.

Tichá voda břehy mele. Jsem navenek v podstatě velmi racionální člověk. V dětství jsem však, na popud rodičů, chodil několik let do houslí. Moc mne to - hlavně to neustálé opakování - nebavilo, tak jsem toho nechal. Co jsem se tehdy naučil, jsem však příliš nezapomněl.

Když mi bylo zhruba pětatřicet let, tak jsem se rozvedl. Novou partnerku jsem ještě neměl. Byl jsem moc rád, že jsem se ženy, s kterou se žít nedalo, zbavil, ale můj osobní život byl tehdy trochu prázdný. Jednou jsem šel v Haagu kolem obchodu jednoho houslaře. Když jsem ve výkladu viděl housle, tak jsem si řekl, že by se mi líbilo, si na ně zkusit zahrát. Houslař (příjmením Vedral) byl českého původu, jedny housle mi pronajal a dohodil českého učitele. V Nizozemsku je dost českých muzikantů. A tak jsem na housle začal znovu hrát. Později jsem si koupil lepší housle a měl i lepšího - zase českého - učitele. Ten mne naučil své hraní lépe poslouchat. Mám dobrou paměť, melodii a noty si snadno pamatuji, ale neuměl jsem dobře intonovat, hrál jsem tedy dost falešně. Trik jeho učení intonace byl jednoduchý. Přestal jsme chvíli hrát podle not. Učitel se mne zeptal, jakou píseň umím, dal mi první tón a zbytek not jsem si musel během hraní vyhledat sám. A k mému vlastnímu údivu u jednodušších melodií jsem to dovedl.

Hrát na hudební nástroj je krásný pocit. Člověk ani nemusí hrát příliš složité věci a příliš dobře. Ještě krásnější pocit je moci si občas zahrát s jinými lidmi v orchestru.

1 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS