Setkání Donalda Trumpa a Kim Čong-una v Singapuru

11. června 2018 se americký prezident Donald Trump v Singapuru setkal se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. 

Setkání Donalda Trumpa a Kim Čong-una v Singapuru
 

Setkání předcházelo oboustranné napadání a vzájemné urážky. Spolupracovník Trumpa dokonce vyhrožoval Severní Korei, že bude smazána z mapy světa. Kim Čong-un na to odpověděl, že když to bude třeba, nechá odpálit rakety s nukleární náloží na území USA a schůzku odřekl. Pak se přece jen Trump s Kimem dohodli na setkání v Singapuru. Setkání proběhlo dle plánu. Kim si s Trumpem podali ruce, chovali se k sobě velmi zdvořile a podepsali společné komuniké, v němž se KLDR zavázala, že "úplně odstraní jaderné zbraně z Korejského poloostrova", viz článek a videa zde.
 
Nebudu se podrobně rozepisovat o tom, jak jednání a tisková konference po něm probíhaly. To čtenáři zajímající se o politiku dobře vědí. Informovala o tom všechna světová média. 
Mne nejvíce zaujala tisková konference Donalda Trumpa po ukončení jednání, stručné shrnutí viz v prvním videu v tomto článku. Každému, kdo tuto tiskovou konferenci neviděl, doporučuji si alespoň toto video pustit. Celá tisková konference je zde:
 

Konference trvá dost dlouho, 1 hodinu a 6 minut. (Pokud se vám video neodstartuje na začátku, tak si jej na začátek musíte sami posunout.) Přesto každému, kdo se o toto téma zajímá a chce Trumpa pochopit, doporučuji si video ve volné chvíli celé pustit a poslechnout. Trump na této tiskové konferenci ukázal, že se dovede chovat i diplomaticky, a dle mne by se možná mohl stát pravým a dobrým světovým vůdcem. Podobně (ne-li lépe) jako kdysi v mnoha směrech uspěl Reagan. 
Trump je na konferenci očividně unavený, ale spokojený a uvolněný. Novináři mu zpravidla před položením otázky k jednání a jeho výsledku gratulují. Toto se Trumpovi zatím mnohokrát asi nestalo, jeho vztah s novináři je obvykle napjatý. 
Na tiskové konferenci Trump o Kimovi mluvil velmi pochvalně, jako o velmi talentovaném vůdci, který miluje svou zemi. Jsem si vědom toho, že toto z velké části je pouze diplomatické vyjádření o někom, s kým Trump chce nadále jednat a dosáhnout faktického nukleárního odzbrojení Severní Koreje. Toto chápu. Trump si je vědom toho, že uvolnění vztahů by bylo výhodné i pro Severní Koreu a myslí si, že si je toho vědom i Kim. I v tomto má asi pravdu. Nevíme však kolik moci v KLDR vlastní Kim Čong-un a do jaké míry je závislý na generálech a jiných členech severokorejské komunistické strany. 
Pak Trump vysvětluje, že odstranění jaderných zbraní bude ještě dlouhý proces, ale že během dvou a půl roku by se mohlo dosáhnout stádia, kdy tento proces je nezvratný. Tato část je velmi zajímavá, zmiňuje se v ní o svých rozhovorech se svým příbuzným, jaderným fyzikem profesorem na MIT. Trump dle mne jistě není takový prosťáček, za jakého jej někteří považují. 
Perličkou bylo, že Trump zmínil, že Kimovi řekl, že v Severní Koreji mají nádherné pláže, což mu ukázal na svém tabletu na snímcích odpalu severokorejských raket, snímcích pořízených Američany. Pak se nezapřel jako (bývalý) realitní magnát a řekl, že na těch plážích by bylo možno postavit spoustu krásných hotelů a lákat do nich bohaté obyvatele Číny a Jižní Koreji. I v tomto má pravdu. POKUD by se situace v Severní Koreji do značné míry normalizovala, tak by Severní Korea mohla využít své strategické pozice mezi velkou Čínou a Jižní Korejí a z toho finančně profitovat.
Můj osobní závěr

Považuji za velmi pozitivní, že se Trump s Kimem sešel a dohodli se na odstartování procesu na denuklearizaci Korejského poloostrova. Trump slíbil, že Američané skončí vojenská cvičení s Jihokorejci v blízkosti Koreji. Tato cvičení stála USA mnoho peněz a Severní Koreou byla považována za provokace. Sankce proti KLDR však (prozatím) neustále platí.
Když proces denuklearizace bude dobře pokračovat, tak pochopitelně mohou sankce být zmenšeny až odstraněny. Trump sdělil, že Severní Korea dostane pomoc ze zahraničí, Američany to však nic nebude stát. Japonsko a Jižní Korea jsou dle Trumpa připraveny Severní Koreji štědře pomoci. To jistě udělají v zájmu vlastní bezpečnosti a jistě i v zájmu vlastních zisků z případných investic v Severní Koreji. 
Doufám, že během několika let dojde k mírové smlouvě mezi oběma Koreami, sjednocení v nejbližších letech však neočekávám. 
Umění vyjednávat
Vyjednávat člověk nebo skupina lidí musí umět. Obecně v reálném světě neplatí, že když máte dobrý produkt, dobrou službu nebo vynikající vlastnosti na plnění jisté funkce, tak vám druhá strana automaticky hned nabídne odpovídající a dobrou odměnu. Tu odměnu a pracovní podmínky si musíte umět PŘEDEM vyjednat. Někdy to jde i dodatečně. To je však těžší a druhá strana pak může namítat, že chcete měnit to, co je dohodnuté. 
Češi obecně vyjednávat moc neuměli a asi ještě dobře neumí. Pak si dodatečně stěžují, že  mají nízké platy, nevýhodné podmínky v EU atd. To se myslím lepší. Platy v České republice, i díky vysoké zaměstnanosti, stoupají. Češi už dovedou i v EU lépe vyjednávat. K tomu se velmi rozumně spojují s ostatními zeměmi Vyšehradské čtyřky a nyní snad v některých oborech budou spolupracovat i s novým rakouským premiérem. 
Když jsem před 40 lety přišel do Nizozemska, tak jsem se musel naučit vyjednávat o pracovních podmínkách. Tři mé příhody z tohoto "oboru" vyjednávání a jejich porovnání s vyjednáváním v politice:

1. V roce 1984 jsem se přihlásil na docenta umělého intelektu na Free University of Amsterdam. V té době jsem měl trvalé místo v příbuzném oboru v jednom nizozemském výzkumáku, takže ač jsem o to místo stál, tak jsem jej za každou cenu získat nemusel. V přijímací komisi seděli tři profesoři (z nich dva Američané), jeden docent a jeden student. Bavili jsme se o tom, co jsem v oboru dělal a dělám a jaké jsou jejich plány na čerstvě otevřené katedře umělého intelektu. Během pohovoru mě vedoucí všech kateder informatiky na této univerzitě (profesor, Nizozemec), když jsem jednomu z nich odpovídal na otázku, skočil do řeči a důrazně se mne zeptal: Proč bychom měli brát právě Tebe? To mne zarazilo, obecně nemám rád, když mi někdo skáče do řeči, natož takovýmto způsobem. Tak jsem mu upřímně odpověděl, že teď přemýšlím, proč bych k nim měl jít pracovat. Byla to upřímná, ale trochu drzá odpověď. Tím jsem myslím však místo definitivně získal, nedoprošoval jsem se a ukázal jsem, že si věřím. Tento pohovor jsme pak poměrně rychle ukončili, pozvali mne, abych za týden na jejich semináři přednesl přednášku o tom, na čem jsem v té době pracoval. Po přednášce mi nabídli během pár dní místo s v té době s maximálně možným platem docenta na univerzitě. Až později jsem se dozvěděl, že jim trochu teklo do bot. Rychle potřebovali to místo obsadit a nechtěli riskovat, že nabídku odmítnu. 
    
2. Obrátila se na mne nizozemská firma, u které jsem před lety jako IT konzultant pracoval a znal jsem ještě dobře informační systém, který vyvíjeli a u svých zákazníků implementovali. Na jednom novém projektu pro svého velkého nizozemského zákazníka spolupracovali s velkou americkou firmou, která na technickou podporu zákazníka plánovala používat svou českou pobočku v Praze, díky dobré kvalitě českých ajťáků a jejich relativně nízké ceně. Byl jsem tou nizozemskou firmou dotázán, zda bych pro ně opět nechtěl pracovat a pomoci jim zaučit české informatiky do jejich systému. Měl jsem chuť to dělat. Komerční ředitelka, kterou jsem mimochodem znal z dřívějška jako dobrou a povahově příjemnou kolegyni a systémovou analistku, se mnou pak začala telefonicky vyjednávat o podmínkách a platu. Dle mne jsem se na tu funkci hodil a těžko by našli někoho, kdo se na ní hodí lépe. Vlastně nikdo, kdo zná informatiku, nizozemštinu, češtinu a též jejich systém, dle mne neexistoval. Přesto mi byl nabízen dle mne dosti špatný plat. Několikrát jsme si zavolali a vyjednávali. Neměl jsem přehnané platové požadavky a operoval jsem tím, že informatiku a systém dobře znám, česky ještě dobře umím atd. Nic nepomáhalo. Tak jsem se jednou naštval, přestal se s ní dohadovat a během telefonického rozhovoru jí stručně řekl: "Milá Aničko, dle našich rozhovorů docházím k závěru, že na tuto funkci hledáte někoho jiného než mne".  I v telefonu jsem slyšel její úsměv (spíš úšklebek) a rozhovor jsem rychle, ale formálně velmi zdvořile ukončil. O práci jsem stál, ne však za každých podmínek. Příští den mi tato žena zavolala a sdělila, že po dohodě s ředitelem firmy mi nabízejí plat …, čímž vlastně přistoupili na mé (poměrně nízké) podmínky. Tak jsem tam nastoupil. Na prvním velkém setkání vedení firmy s projektovým vedením americké firmy a s několika Čechy z Prahy se ředitel firmy omlouval, že jim trvalo dlouho než našli někoho vhodného na zaučování českých pracovníků do jejich systému. Tenkrát jsem se neovládl a na jednání poznamenal, že s mým přijetím nijak nepospíchali. Načež na to ředitel řekl, že šlo jen o standardní vyjednávání (o podmínkách). 
   Mně stačilo říci, že za jejich podmínek o funkci nestojím. Firma potom sama přistoupila na mé podmínky. Ředitel pak nazval zdlouhavé vyjednávání "standardním vyjednáváním o podmínkách".
   To je nic proti tomu, co dělali před setkáním Trump a Kim. Spolupracovník Trumpa vyhrožoval, že Sevení Koreu vymažou z mapy světa. Kim vyhrožoval, že pokud USA bude zlobit, že zasáhnou území USA raketou s nukleární náloží. Nakonec vše toto vyhrožování na tiskové konferenci Trump nazval předchozí "rétorikou". 
    
3. Toto je v Nizozemsku velmi výjimečné: když jsem se hlásil o místo informačního architekta na vývoj nového component based systému v Jávě (mimochodem v aplikačním oboru, který jsem dobře znal), o něž jsem tehdy hodně stál, tak mi ředitel firmy nabídl o dost vyšší plat, než o jaký jsem požádal.
   Po věcném pohovoru s vedoucím oddělení a technickým vedoucím projektu, kde jsme se věcně shodli, mi během jednání ředitel firmy řekl, jaké mají sekundární pracovní podmínky a pak se mne zeptal, jaký plat požaduji. V hlavě jsem měl sice připravenu minimální a dobrou částku, ale ty jsem nechtěl rychle prozradit. Tak jsem mu řekl, že jistě ví, kolik se za plnění této funkce (v Nizozemsku) platí a kolik chtějí oni platit. On přesto chtěl, abych nejprve svůj požadavek řekl já. Tak jsem mu řekl zhruba průměr té mé minimální a dobré částky. Načež se mě zeptal, zda mi nebude vadit, když mi budou platit o …. více, což bylo o dost výše než kolik jsem požádal. Odůvodnil to tím, že jejich penzijní systém je maximalizovaný a pro lidi s vyšším platem není tak dobrý. Toto se v NL stává výjimečně, že by někomu nabídli vyšší plat než jaký požádá. Začínali nový projekt, chtěli postavit dobrý systém, chtěli na něm dobré lidi, kteří u firmy pár let vydrží, a tento (dobrý) ředitel věděl, že dobré pracovníky také musí dobře platit. 
   Myslím si, že podobné vstřícné jednání v mezinárodní politice v současnosti neexistuje a když tak jen výjimečně. Stačí se podívat, jak se nejprve hádali a napadali Kim s Trumpem, jak vedení EU jedná s Brity o Brexitu, jak se vedení EU a velké země EU chovají k malým zemím EU. Je to vždy z pozice síly.
   Angela Merkelová si stěžuje, že informační služba jejich mocného spojence USA odposlouchávala i její soukromá telefonní čísla, ale sama se snaží svým menším a slabším spojencům v EU diktovat, kolik migrantů, které do Evropy sama pozvala, ročně musí přijímat. 
   Čeští politici před volbami občanům slibují skoro vše možné. Když jsou zvoleni a vláda je ustanovena, tak mají moc a se svými sliby zacházejí dost volně. 

Související články o tomto setkání na iDnes.cz
Trump a Kim přepsali historii. Svět se změní, slíbil diktátor po schůzceTrump: Kim je chytrý vyjednavač, ale sankce vůči KLDR dál platí 
Norští populisté navrhli Trumpa na Nobelovu cenu míru za summit s Kimem

   Dva norští poslanci navrhli amerického prezidenta Donalda Trumpa na Nobelovu cenu míru za historické setkání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem v Singapuru. Trump má již jednu nominaci od amerických republikánů za práci zaměřenou na ukončení korejské války a denuklearizaci Korejského poloostrova.
Nedávné články o Trumpovi na iDnes.czNedávné články o Kim Čong-unovi na iDnes.cz

Píseň My way
Na závěr vkládám video nádherné písně I did it may way v podání Franka Sinatry. Tato píseň je na melodii písně Comme d´habitude. O historii těchto písní viz zde. 
Text této písně v angličtině se do velké míry hodí k povaze Donalda Trumpa. Donald Trump dle mne zpravidla říká to, co si myslí, a dělá to, co řekl a neohlíží se příliš na to, co si o tom kdo myslí. Tedy až na to, že Trump občas odvolá, co řekl a pak případně odvolá i to, že něco odvolal. Někteří toto považují za ukázku jeho nestability a nespolehlivosti. Na tom jistě něco pravdy je, avšak někdy ty změny názorů jsou asi součástí jeho vyjednávací strategie. A někdy jako zkušený realitní magnát jen zkouší, jak daleko při vyjednávání může zajít. 
Nechci zde Donalda Trumpa příliš idealizovat. Až za několik let uvidíme, zda byl dobrý nebo špatný prezident. 
 

Mé další články o politice viz zde. 
Foto k perexu a vložené do článku jsem převzal zde.