Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mireille Mathieu chante La Marseillaise - Liberté, égalité et fraternité

7. 05. 2017 13:29:31
Láska a revoluce jsou velmi kontroverzní záležitosti. V tomto článku se stručně věnuji lásce a pak Velké francouzské revoluci a ve zkratce i všemu dobrému a zlému, co z ní vzešlo a navrhuji, jak se z toho dostat.

Láska

Láska je kontroverzní téma, protože pod ní můžeme a také často chápeme velmi různé druhy vztahů: od velmi sobeckých vztahů spojených s manipulací, vztahů založených především na sexuální přitažlivosti a sexu, po biologickou lásku spojenou se založením rodinu, výchovou dětí, po "zralou lásku", která je zpravidla součástí delšího vztahu na více úrovních, až po altruistickou lásku.

Téma lásky se často vyskytuje v literatuře. Báseň Máj Karla Hynka Máchy, která v Česku patří k svátku lásky prvnímu máji, považuji za přeslazený romantický kýč s velmi brutálními a nerealistickými prvky. Příběh Viléma z Máje je dle mne prostě blbost na blbost. :-) Nesmysly jsou však součástí mnoha děl romantiků, nejen Máchy. Po jazykové stránce je to však moc pěkné a přínosné dílo.

Jedna z mnoha mých oblíbených zpěvaček Mireille Mathieu, které se trochu více věnuji v druhé části tohoto blogu, nazpívala mnoho písní o lásce. U ní se mi líbí, že o lásce zpívá procítěně, ale vždy s dostatečným odstupem. Byla a je vždy profesionálka, která nemusela používat drogy, s přemírou používat alkohol nebo propadat do tragických vztahů, aby mohla zpívat a tvořit. To ji umožnilo dlouho a šťastně žít a do vysokého věku vystupovat na pódiu. Mělo to pro ní trochu i negativní dopad, protože některými francouzskými umělci a uměleckými kritiky, napojených na francouzskou "bohému" (v současné populární české terminologii bychom mohli také říci na tehdejší "pařížskou kavárnu"), nebyla zpočátku považována dostatečně za ryzí umělkyni. Nepovažovali jí za ryzí umělkyní, ač její repertoár se zčásti shodoval např. s repertoárem Edith Piaf, která za umělkyni považována byla. Myslím si, že jí to moc nevadilo. Zaplňovala koncertní sály po celém světě.

La Douce France - sladká Francie

Miluji Francii, Francouze, Francouzsky, francouzštinu, francouzská města, vesnice, francouzskou přírodu, francouzské jídlo a pití. Tuto zemi jsem mnohokrát navštívil.

V osmdesátých letech minulého století jsem měl několik let francouzskou přítelkyni. Byla to LAT relace (Live Alone Together), tj. relace na dálku s častými vzájemnými návštěvami, společnými víkendy a dovolenými, zpravidla ve Francii. Takže jsem například díky rodinným oslavám a dlouhým večeřích s mnoha chody a diskusemi o všem možné při návštěvě jejích rodičů mohl osobně zažít, jak pěkně se Francouzi k sobě chovají v širší rodině a jak dobře si dovedou žít. Z jednoho příkladu sice nemohu vyvozovat obecné závěry. Z rozhovoru s jinými lidmi, frankofily, kteří do Francie jezdili často, jsem však získal dojem, že toto - alespoň pro jisté společenské třídy - platí obecně. Francouzi mají jméno, že se k cizím lidem - jak k cizincům, tak k pro ně cizím Francouzům - chovají odtažitě. Dříve to platilo zajisté pro cizince, kteří neuměli a ani se nesnažili alespoň trochu mluvit francouzsky. Jakmile je však člověk uveden např. partnerkou do rodiny a ta jej po zvážení přijme, tak je uvnitř kruhu a je považován za člena rodiny.

Mám respekt k francouzské vědě. Miluji francouzskou kulturu. Mohl bych zde napsat hodně dlouhý seznam významných francouzských vědců, filosofů, umělců a uměleckých směrů, především od konce 18. století do zhruba 20. let 20. století. To však není třeba, většina čtenářů tyto osobnosti zná.

Oproti české nebo nizozemské společnosti je francouzská společnost tradičně mnohem více rozvrstvena. Asi bych měl napsat, že to tak bylo do osmdesátých let minulého století, než se začali projevovat rovnostářské důsledky revoluce 60. let minulého století a generace z 60. let se začala dostávat k moci. Francie jako velká, po staletí silně katolická země a mocné království, je tradičně organizována velmi hierarchicky. Ve Francii jsou všechny společenské pyramidy - jak mocenské, tak v kultuře a ve vědě - vyšší a širší než v zemích, které byly dlouho především protestantské.
Francouzské elitní školy - Ecoles Normales, jako je například École Normale Supérieure - jsou proslaveny vysokou kvalitou profesorů, studentů a výuky, i když některými lidmi jsou považovány za příliš elitářské a diskriminující studenty z nižších společenských vrstev. To dle mne není zcela pravda. Tyto školy si nevybírají studenty dle původu, ale dle znalostí a schopností. Je však pravda, že studenti z nižších společenských vrstev mají zřídka možnost se na tato studia dobře připravit a složit vstupní zkoušku.
Tykání mezi kolegy od ředitele až po uklízeče, jak je již léta zvykem v Nizozemsku, bylo ve Francii v osmdesátých letech minulého století nemyslitelné, nevím jak je to tam teď.

Velká francouzská revoluce

Dlouhé období silně katolické země pod vládou mocného krále skončilo v roce 1789 Velkou francouzskou revolucí, která proběhla v letech 1789 - 1799. Z mnoha příčin této revoluce zmiňuji jen to, že:
​- Král a šlechta byli příliš vzdáleni od ostatních vrstev společnosti.
​- Králové se zadlužovali, vedli války a na lid příliš nedbali. Francie byla na hranici státního bankrotu.
​- Vznikající buržoazie chtěla více práv a moci.
​- Prostý lid často hladověl. Chleba byl nedostatkový a byl drahý. Známý je výrok královny Marie Antoinetty: "Když máte hlad a nemáte chleba, tak proč nejíte koláče?" Královna to pochopitelně nikdy neřekla, ale v jednom pařížském divadle byla takto citována. Noviny to rozkřikly jako její skutečný výrok. Davy to pochopitelně proti v bohatství žijící královně popudilo. To však byl jen jeden z mnoha důvodů k nenávisti ke královské rodině.

Nebudu zde rozebírat historii francouzské revoluce a odkazuji na článek o ní na české Wikipedii.

Během této revoluce, ale i několik desetiletí po ní probíhaly často kruté zásahy na obou stranách. K moci se dostal dvakrát Napoleon Bonaparte. Francii trvalo zhruba 60 let než se z následků revoluce vzpamatovala a začala opět relativně stabilně prosperovat.

Dále se věnuji francouzské hymně, která v té době vznikla, a jednomu z hesel té doby Svoboda, rovnost a bratrství.

La Marseillaise

Cituji z české Wikipedie: "Píseň složil ženijní důstojník Claude Joseph Rouget de Lisle (někdy také Rouget de l'Isle) v noci z 25. na 26. dubna 1792 ve Štrasburku jako pochod pro francouzské jednotky hájící východní hranice země proti rakouským intervenčním jednotkám. Původně se proto jmenovala Chant de guerre de l'Armée du Rhin (Bojová píseň rýnské armády). Od 30. července 1792, kdy do Paříže za zpěvu této písně dorazily vojenské posily dobrovolníků z Marseille je zvána Marseillaisou, tzn. marseilleskou písní. Marseillaisa se stala jednou z nejoblíbenějších písní Francouzské revoluce a 14. července 1795 byla prohlášena za státní hymnu, čímž nahradila královskou hymnu Vive Henri IV."

Na těchto stránkách Wikipedie je stručné pojednání o této hymně, včetně celého textu písně ve francouzštině a překladu dvou slok do češtiny. Zájemci o podrobnější pojednání si mohou přepnout Wikipedii do angličtiny nebo francouzštiny.

Marseillaisa je bojová píseň, místy hodně tvrdá. Cituji z Wikipedie překlad refrénu:
. Do zbraně, občané!
. Šikujte se pod prapory!
. Vzhůru! Vzhůru!
. Nechť krev nečistá napojí
. brázdy našich polí!

​Nejde o technicky, jak obrazem tak zvukem, kvalitní nahrávku. Mně se však líbí profesionální pěvecké a herecké vystoupení Mireille Mathieu. Píseň zpívá procítěně, ale očividně s jistým odstupem.

Liberté, égalité et fraternité - Svoboda, rovnost a bratrství

Velká francouzské revoluce proběhla mimo jiné pod heslem Liberté, égalité et fraternité - Svoboda, rovnost a bratrství. Francouzští občané se díky francouzské revoluci "osvobodili", to mělo vliv i na myšlení v jiných zemích.

Paradoxní je, že francouzská revoluce začala pod mimo jiné heslem svobody. Toto heslo lidstvo převzalo a v mnoha zemích se dostalo nakonec do bolševických a komunistických diktatur. A ve slabší míře do diktatury bruselských struktur. Cyklus se uzavřel.

Nemůžeme sice říci, že socialismus a komunismus jsou jednoznačným důsledkem ideálů Velké francouzské revoluce, ale jistá souvislost tu je. Jen stručně: Jedním z mnoha neúspěšných pokračování VFR byla Pařížská komuna. Mezinárodní hymnou různých dělnických hnutí, včetně socialistů, bolševiků a komunistů se stala Internacionála. Cituji z české Wikipedie:

"Originální francouzská verze L'Internationale byla napsána komunardským básníkem Eugène Pottierem (1816–1887) v roce 1871, v době krvavého potlačení komuny. ...
Pottierův text se původně zpíval na melodii Marseillaisy, hudbu hranou dnes složil Pierre Degeyter (1848–1932) v roce 1888 a jeho hudba je dodnes předmětem autorskoprávních sporů.​"


Závěr a řešení - kontrarevoluce?

Co teď? Od Velké francouzské revoluce proběhlo po celém světě mnoho revolucí. V minulém století v zemích východní a některých zemích střední Evropy vládly komunistické diktatury. V Severní Koreji vládnou tvrdě komunisté dosud. Podobně ve Venezuele, i když tam se nejedná o komunisty, ale tvrdé socialisty.

V Evropské unii jsme se dostali pod diktaturu "neokomunistů" z Bruselu. To neokomunistů jsem dal do uvozovek, protože je to dle mne nadsázka, i když, jak jsem si všiml, některými zde na blozích a v diskusích hojně používaná.

Jediným řešením, jak se dostat ze stávající situace je myslím kontrarevoluce. Smést politickou korektnost a uvědomit si a otevřeně říkat, že heslo Svoboda, rovnost a bratrství je nutno brát jako nadsázku a do jisté míry jako program, ale v žádném případě je neinterpretovat ad absurdum.

  1. Svoboda. Někdy je to chápáno jako: "musíme být neomezeně svobodni". To je nesmysl, to prostě nejde. K svobodě patří nutně zodpovědnost a respekt k ostatním a ohled na ostatní. Každý člověk musí být zodpovědný především sám za sebe. Každý člověk by měl brát ohled na ostatní. Pokud to nedělá, tak jiní trpí.
  2. Rovnost. Toto je nejnebezpečnější slovo z tohoto hesla. Hlavním důvodem k tomu je, že často bývá chápáno jako "stejnost". Stejní nejsme a naštěstí ani nikdy nebudeme. Měli bychom však ve stejných situacích mít stejná práva. To je podstatný a jediný smysluplný výklad rovnosti.
  3. Bratrství. Krásný ideál, ale nic moc víc. Doslova bratři nejsme a nikdy nebudeme. Navíc i příbuzní a bratři se k sobě chovají někdy špatně. Přemyslovci byli známí mimo jiné tím, že své bratry vraždili a kastrovali.

Jak jsem již zmínil, revoluce jsou velmi ošemetné události. Francouzi se z Velké francouzské revoluce vzpamatovávali několik desetiletí.

Lepší než revoluce je zpravidla evoluce. Doufejme, že z mnoha důvodů nutná kontrarevoluce proběhne spíš evolučně a harmonicky. Bylo by naivní si myslet, že proběhne zcela harmonicky, ale mnohé je dle mne ještě možné. Situaci v Evropě pochopitelně též stěžuje imigrační krize. Francie je částí Evropské Unie a je stejně jako ostatní země EU vázána Lisabonskou smlouvou. Francouzští představitelé však spolu s německými mají v EU velký vliv a velkou moc.

V EU to již doutná a naděje je v tom, že že by ta "kontrarevoluce" mohla proběhnout v celé EU. Celý Sovětský blok se také rozpadl a začal reformovat během krátkého období. Říše vznikají léta, ale rozpadají se zpravidla rychle. EU by se nemusela rozpadnout, kdyby ji politici dovedli reformovat. Nemyslím si však, že současní vůdci EU a vůdci důležitého Německa jsou již tak daleko, aby EU dostatečně zreformovali. Reforma by musela znamenat omezit bruselskou byrokracii a vrátit více pravomocí národním státům, částečně vlastně v podstatě návrat k Evropskému hospodářskému společenství. Jistá témata, jako evropská bezpečnost, ochrana vnějších hranic a omezení nekontrolované imigrace by se měla také řešit v rámci celé EU. Avšak dohody by musely respektovat všechny státy a ne jako dosud, že Německo a Francie je klidně nedodržují a když se jim to hodí, tak diktují ostatním, jak se mají chovat.

Euro je kapitola sama o sobě. Myslím si, že eurozóna v současném rozsahu, kde na jedné straně jsou země jako je Německo a Nizozemsko a na druhé straně země jako Řecko a Itálie, se nutně rozpadne.

Francouzské prezidentské volby

Dnes probíhá ve Francii druhé kolo prezidentských voleb, ve kterém se mezi sebou utkají reformní probruselský centrista, původně socialista, Emmanuel Macron, a francouzská nacionalistka Mari Le Pen. Nelíbí se mi ani jeden, i když u obou vidím kladné stránky. Le Penová by se snažila silně omezit nekontrolovanou ilegální imigraci a chtěla zrušit i členství Francie v Eurozóně. Nakonec však mluvila o tom, že pro podniky by nechala možnost, aby si mezi sebou platily v eurech. Lahůdkou je že by francouzský státní dluh chtěla převést do nových franků. Nový frank by však byl stejně jako starý frank silně inflační a klesal by v ceně. Takže Le Penová vlastně chce okrást věřitele. Jejich chyba, neměli neperspektivnímu státu půjčovat. Smutné však je, že státům v poslední době půjčovaly především centrální banky nově "tištěné" (říká se tomu kvantitativní uvolňování) peníze a státem kryté banky. Takže by na to doplatili daňoví poplatníci.
Francouzští králové se ke svým věřitelům často chovali mnohem tvrději. Když byli ve velkých finančních problémech, tak je požádali o prominutí dluhů a když jim věřitelé nevyhověli, tak je nechali popravit a bylo po dluhu. :-(

Myslím si, že volby asi vyhraje Macron a politika Francie v EU se tedy zatím moc nezmění. Macron však není ryzí tupý socialista, který slibuje a chce neomezené jistoty pro chudé. Jako ministr hospodářství v socialistické vládě zavedl reformy, které daly větší svobodu podnikům, což posílilo zaměstnanost za cenu snížení sociálních jistot. Bylo to však nezbytné, proto mu to socialista Hollande dovolil, protože nezaměstnanost ve Francii byla vysoká a stoupala. Schopní flexibilní Francouzi odcházeli například do Anglie, kde našli práci i když tam měli méně sociálních jistot než měli zaměstnanci ve Francii. V otázkách EU, migrace atd. se však Macron příliš neliší od současného prezidenta Hollandeho. Nechal se například slyšet, že je třeba ostře zakročit proti zemím střední Evropy, které nechtějí poslouchat a neposlouchají bruselská nařízení.

Na závěr přeji Francouzům, aby zvolili správně a aby po volbách dovedli vítěze přinutit k správným krokům. Snadné to nebude. Tento velký národ, který světu přinesl hodně dobrého, ale i zlého, by si to však zasloužil.

Fotografie perexu: Nice 2005, autor fotografie J.CH.

Autor: Jaroslav Chudáček | neděle 7.5.2017 13:29 | karma článku: 17.43 | přečteno: 466x

Další články blogera

Jaroslav Chudáček

Cena bitcoinu překonala hranici 2000 US $

V noci na dnešek 21.5.2017 cena bitcoinu překonala hranice 2000 US $ a 1800 eur. Cena za posledních 6 měsíců narostla o 160 %. Za 12 měsíců o 357 %.

21.5.2017 v 7:31 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 463 | Diskuse

Jaroslav Chudáček

Reakce na blog Brblala roku Ladislava Větvičky

Bohuslav Sobotka oznámil, že podá demisi celé vlády. Blogger roku Ladislav Větvička na to reagoval článkem "Val, Bohušu, val a už se nevracej..."​.

3.5.2017 v 13:13 | Karma článku: 29.66 | Přečteno: 2952 | Diskuse

Jaroslav Chudáček

Virtuální měna bitcoin se začíná prosazovat jako legální měna

Včera jsem zde publikoval článek o tom, že cena bitcoinu opět stoupla a dosáhla zhruba 1 250 eur. Dnes dopoledne vzrůst jeho ceny pokračoval. Ukázalo se však,že důvodem včerejšího vzrůstu ceny nebyli Číňané, ale především Japonci.

2.5.2017 v 15:05 | Karma článku: 17.22 | Přečteno: 282 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Petr Houdek

Hrad vzkazuje do Vatikánu: potřebujeme váš papamobil!

Miloš Zeman si díky svému příkladnému životnímu stylu (nekuřák a notorický abstinent) a lásce ke sportu (vynikající veslař a běžkař) přivodil závažné zdravotní potíže. Má problémy se udržet na nohou. Na Hradě byla svolána porada.

26.5.2017 v 23:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Jan Pavlík

Syndrom lhaní

Kdo zažil období, v kterém byla naše země téměř součástí bolševického impéria zvaného SSSR, si snad pamatuje veřejnou lež jako jeden z nejvýznamnějších komunikačních prostředků. Lhalo se v masových médiích, lhali funkcionáři,

26.5.2017 v 21:58 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 246 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Ženy do výroby, „závislé osoby“ na obtíž

Žijeme opravdu ve zvláštní době, kdy se hodnotová měřítka k některým zásadním otázkám obracejí o 180°. Trápí nás dnes dopad rodičovství na zaměstnanost žen, namísto toho aby nás znepokojoval dopad zaměstnanosti žen na mateřství.

26.5.2017 v 21:29 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 344 | Diskuse

Marián Javorský

Spanilá jízda KDU-ČSL na letošní sraz Sudeťáků optikou České televize

Česká televize se zase jednou vyznamenala, když k debatě o chystané cestě čelních vládních politiků z řad KDU-ČSL na letošní sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu k jednomu stolu posadila představitele dvou totalitních světonázorů.

26.5.2017 v 20:57 | Karma článku: 28.93 | Přečteno: 610 | Diskuse

Ondřej Mrázek

Kde poprvé čůral Kajínek na svobodě?

Omilostnění novodobého českého národního hrdiny Jiřího Kajínka prezidentem Milošem Zemanem bylo pro novináře i širokou veřejnost senzací, srovnatelnou snad jen s vynořením se lochnesské příšery pod mostem na Orlíku.

26.5.2017 v 18:26 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 502 | Diskuse
Počet článků 136 Celková karma 17.48 Průměrná čtenost 1244

Matematik, logik a informatik. Vystudoval na Matematicko-fyzikální fakultě Karlovy university v Praze (RNDr. a CSc.). Od roku 1977 žije v Nizozemsku. Zde pracoval ve výzkumu, jako docent informatiky na univerzitě a v softwarovém průmyslu.
Agnostik a levicový liberál (liberál se sociálním cítěním).
Má rád hudbu, literaturu, filosofii, historii, vědu a sport. Mluví šesti jazyky a rád cestuje. Rád čte i píše.
Od listopadu 2012 starobní důchodce, který si - přiměřeně svému věku :-) - užívá života a dělá věci, na které dříve neměl dostatek času.
 

Locations of visitors to this page

 

Pokud chcete vidět seznam rubrik a další informace, tak níže klikněte na "+ více".

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.