Stabilita eurozóny a tvrdost eura

Euro bylo zavedeno před devíti lety. Díky finanční krizi a špatné finanční disciplíně v některých státech eurozóny je finanční stabilita eurozóny a tvrdost eura ohrožena.

Úvod

Nizozemský gulden byl po mnoho let tvrdá měna. Skoro stejně tvrdá měna jako německá marka, na kterou byl gulden prakticky vázán. 1. ledna 2002 byl gulden nahrazen eurem.

Do eurozóny 1. ledna 2002 vstoupilo i Řecko, které nesplňovalo kriterium pro vstup. Řečtí politici to věděli a při vstupu podváděli. Většina předních politiků jiných eurozemí to asi také věděla nebo alespoň mohla vědět a v každém případě měla vědět. Nechtěli to však vidět, neboť si přáli, aby eurozóna byla dostatečně velká a Řecko v ní chtěli. Řečtí politici i mnozí Řekové si to také přáli a cítili by se odstrčení, kdyby do eurozóny přijati nebyli.

Finanční a monetární politika v jihoevropských zemích je však tradičně jiná než např. v Německu anebo Nizozemsku. Když např. italská měna musela kvůli velké inflaci v Itálii devalvovat, tak Italové prostě udělali novou měnu. Jedna nová lira se rovnala např. tisíci starých lir. Totéž se dělo, byť v nižší míře a méně častěji, i ve Francii.

Domnívám se, že mnozí politici západních a severních zemí eurozóny doufali a asi byli i přesvědčeni, že jižní země se podřídí Maastrichtským kritériím pro vstup do eurozóny a budou je dodržovat. To se však nedělo. V době finanční krize a ekonomické recese Maastrichtská kriteria porušovala skoro každá země eurozóny. Bylo dokonce schváleno, že do jisté míry je možno tato kritéria dočasně porušovat. Toto se dá ospravedlnit, protože v době recese je třeba ekonomiku stimulovat a ne šetřením tlumit.

Některé země však Maastrichtská kritéria porušily frapantně. Výsledkem bylo, že do velkých finančních problémů se jako první eurozemě dostalo Řecko. Řecku bylo ostatními EU členy pomoženo pomocí půjček a garancí.

Pak se dostalo do velkých problémů Irsko. Původní příčinou finančních problémů Irska však nebyla špatná finanční disciplína vlády, ale irské banky. Ty se dostaly špatnými půjčkami do problémů. I za to však může irská vláda, která měla provádět lepší dohled nad bankami.

Ostatní země EU a hlavně eurozóny Řecku a Irsku již společnu půjčkou, lépe řečeno garancemi na jejich půjčky, pomohly. Nyní je ve velkých problémech také Portugalsko, které již také požádalo o pomoc.

Proto se uvažuje o zavedení stálého fondu – s počátečním kapitálem 600 miliard eur – na podporu zemí eurozóny ve velkých finančních problémech. Země v problémech si z tohoto fondu budou moci půjčovat. Avšak jen když nadále zavedou tvrdou finanční disciplínu, aby se z problémů dostaly, a když se podřídí přísné kontrole EU a MMF. Navíc, za vypůjčené peníze budou platit úrok, který jim nyní byl stanoven na 5 %. (Výše úroku v budoucnu bude záviset na vývoji úroků na kapitálových trzích.)

Podstata akce je, že finančně silné (méně problémové) země, které sice také mají dluhy, si na finančních trzích mohou poměrně levně peníze půjčovat, zatímco země ve velkých finančních problémech by musely platit vysoké úroky – téměř 10 procent. Finančně silné země, jako je třeba Německo, nepomáhají např. Řecku jen z důvodů filantropie a snahy eurozónu zachránit. Jejich banky Řecku již půjčily značné částky. V případě krachu Řecka by tyto banky o tyto peníze přišly a dostaly by se sami do problémů. Německý stát by pak některým svým bankám musel pomoci, pokud by chtěl předejít jejich možnému krachu. To by Německo, v lepším případě jen dočasně, také stálo spoustu peněz.

Sdělení článku

To, co jsem napsal dosud, je jen shrnutí toho, co bylo v českém tisku již popsáno a je čtenáři asi známo. Sdělení tohoto článku je, že Nizozemsko je ochotno do tohoto fondu přispívat a málokdo v Nizozemsku se proti tomu vzpěčuje. Nizozemský ministr financí Jan Kees de Jager na otázku, kolik nizozemský stát tato podpora bude stát, odpověděl: „NIC, tedy pokud státy v problémech peníze půjčené z fondu vrátí. Dokonce na tom vyděláme. Nizozemský stát (jako finančně spolehlivá země) si v současné době půjčuje (vypisuje státní obligace) s úrokem 2,2 %. Z fondu na podporu eurozemí s velkými finančními problémy dostane za poskytnuté peníze 5 % úrok. (Tudíž zisk je 2,8 % ročně.)“ Zdroj: „BNR Nieuws Radio“.

Frapantní je, že nizozemský stát (přesněji řečeno nizozemská vláda) je tedy ochoten spekulovat s vypůjčenými penězi, což by se dělat nemělo. Není jisté, zda státy, kterým je tímto způsobem půjčováno, půjčky někdy zcela splatí. To je však riziko podnikání. Za podstoupení tohoto rizika Nizozemsko vydělá – lépe řečeno doufá vydělat – těch 2,8 % na úrocích. Nizozemsko však nepůjčuje v tomto případě v první řadě kvůli zisku, ale proto, aby předešlo krachu některých zemí eurozóny. Jelikož však tím na sebe bere riziko, tak si za to rizko nechá zaplatit.

Osobně nevím, do jaké míry je Jan Kees de Jager skutečně takový optimista, jak na veřejnosti dává najevo. Možná jen doufá, že země v problémech půjčky splatí. Jako ministr financí musí vyzařovat optimismus. Kdyby ministr financí některé z předních zemí eurozóny, což Nizozemsko do jisté míry je, jen naznačil, že si myslí, že například Řecko dluhy nikdy nesplatí a zkrachuje, tak by okamžitě úroky pro Řecko na trhu půjček stouply a schopnost Řecka dluhy i s úroky splatit klesla. Toto není v zájmu nikoho.

Závěr

Jak se již léta často říká: bohatí se stávají bohatšími a chudí chudšími a toto platí o lidech i o zemích. Tedy, pokud světový finanční systém jednou zcela nekrachne. Málokdo dovede – nejspíš to nedovede nikdo – předpovědět, co by se stalo, kdyby k tomu jednou skutečně došlo. K tomuto ještě dodávám, že se mi také zdá, že chytří se stávají často chytřejšími (někdy můžeme asi i říci: mazaní mazanějšími) a bohužel hloupí často hloupějšími a za své problémy si nezřídka (ne vždy) mohou sami.

Osobně se domnívám, že většina eurozemí půjčky (nebo alespoň velkou část půjček) do fondu splatí a že euro nekrachne. Mohu se však mýlit. Eurozóna je dost velká a měla by unést (dočasné) finanční problémy některých svých členských zemích. Vždyť i země mají své slabší regiony a země zpravidla finančně přežijí, byť na svých slabých regionech dlouhodobě prodělávají. Tak proč by to nemělo platit i pro eurozónu a pro celé EU.

Řecko, Irsko a Portugalsko jsou poměrně malé země. Skutečný problém by mohl nastat, kdyby několik velkých eurozemí se současně dostalo do velkých finančních problémů, tj. kdyby měly relativně k hrubému domácím produktu veký státní dluh a současně velký schodek státního rozpočtu. Nyní to hrozí např. Španělsku a Itálii. Španělská vláda již však nasadila poměrně tvrdá opatření, aby krizi země předešla. Doufejme, že v tom vydrží a že to Španělsku pomůže. O Itálii toho v tomto směru moc nevím. Politice v Itálii nerozumím a musím se přiznat, že jsem jí nikdy příliš nerozuměl.

Fotografie perexu: Wikipedie